Malý Martin za mnou přišel poprvé ve čtyřech letech v doprovodu své matky. Těhotenství i porod bylo zcela bez komplikací, matka si tento stav v rámci možností užívala. Jeho psychomotorický vývoj byl standardní, chodit začal v jedenácti měsících. Kolem jednoho roku už používal slova, znal už kolem 10ti slov. Rodiče uvažovali o odkladu očkování. Dětská pediatrička však trvala na dodržování očkovacího kalendáře. Ve třetím měsíci byl naočkován první Hexa-vakcínou. Před očkováním dostal od pediatričky preventivně Paralen (pozn. toto je non lege artis postup, postup v rozporu s lékařskými postupy a standardy péče). Přesto měl po očkování do 14 dní horečku – dostal od pediatričky Nurofen. V 15 měsících měl dostat 1. dávku MMR. Matka sdělila lékařce, že malý Martin má teď týden silnou rýmu a nachlazení. Dle názoru lékařky, když neměl horečku, nic nebrání tomu, aby se vakcína aplikovala (pozn. toto je opět non lege artis postup, postup v rozporu s lékařskými postupy a standardy péče – bohužel v praxi velmi častý).
Martin se při očkování bránil, kopal, vztekal se, došel až do apnoické pauzy. Jako by tušil, že může mít tato vakcína na jeho zdraví nežádoucí vliv. Ten den pro „nespolupráci“ naočkován nebyl, byli s matkou z ordinace v podstatě vyhozeni. Náhradní termín rodiče dostali cca za týden, to už vakcínu opravdu dostal. V průběhu druhého pokusu o očkování protestoval tak silně, že i lékařka se píchla. Rodiče postupně začali pozorovat, že syn přestal mluvit, oční kontakt byl velmi špatný, málo vnímal podněty z okolí. Bylo mu v té době rok a půl. Postupem času si dětí moc nevšímal a začal si žít ve svém vlastním světě. Byl velmi negativistický, uplakaný, vzteklý. S hračkami si příliš nehrál. Nastoupily zácpy střídající se s průjmy a autistické rysy v chování – repetitivní pohyby, ztrácení očního kontaktu.
Malý Martin se postupně stával velmi hyperaktivní. Jeho chování a nezájem o okolí přimělo rodiče tuto situaci řešit. V necelých čtyřech letech Martin absolvoval vyšetření na neurologii – podezření na poruchu autistického spektra. Závěr zní: Pervazivní vývojová porucha vzhledem k věku nekrystalizovaná (uzavírám zatím jako multisystémovou vývojovou poruchu – dle DC: 0-3) s dominující nízkou sociokomunikační motivovaností a omezením symbolizace (v řeči i hře). Hyperaktivní, s netlumenými impulzivními reakcemi.
Rodiče zpětně pátrali, kdy nastal takový zlom. Došli zhruba k věku 15 měsíců. Začalo jim docházet, že tyto příznaky se začaly objevovat opravdu přesně po vakcíně MMR. Konvenční medicína ovšem souvislost s očkováním důrazně popřela. Rodiče odmítli další očkování a pediatrička je nahlásila jako odpůrce očkování, protože podle ní nebyl důvod Martina dál neočkovat. Dle západní medicíny je Martin již diagnostikovaný – porucha autistického spektra a syndrom ADHD, které oficiálně nesouvisí s očkováním. Po pátém roce věku se údajně ukáže, jakou cestou se Martin vydá. Neoficiálně (mimo kameru 🙂 ) dostali rodiče ústní informaci ze spec. odd. neurologie jedné velké pražské nemocnice, že takových dětí po očkování tady mají spoustu (Martin pochází z Prahy).
Ve čtyřech letech, když přišel s matkou za mnou, byla s Martinem těžká komunikace. Skoro nemluvil, hračky ho většinou nezajímaly. Jeho zábavou bylo skákat po nábytku a stole, shazovat stoličky, válet se po zemi, na parapetech, strhávat záclony, kousat pastelky, rozhazovat papíry, lomcovat s klikou nebo bouchat do dveří… Děti ignoroval a nehrál si s nimi. Ve čtyřech letech byl často na plenách, jedl jen rukama a učil se pít z hrníčku. Chodil do speciální školky. Otec, vzhledem ke stavu syna, od rodiny odešel. Nedal to. Nedal tu obrovskou změnu, která se udála s jeho synem – od zdravého kluka po narození do kritického stavu ve čtyřech letech.
Jak tento stav homeopaticky léčit? Dá se nějak pomoci? Ano, dá se pomoci, někdy trochu, někdy zcela zásadně tak, že po homeopatické léčbě dítě autista v podstatě nebude. Dá se reálně pomoc homeopatií tak, že se Martin nevydá ani cestou poruchy autistického spektra, ani syndromem ADHD, jak prorokovala západní medicína, ale cestou normálního chlapce s minimem projevů ADHD nebo autistického spektra. Jestli se podaří tento stav po očkování zvrátit, záleží v praxi na více faktorech. Záleží na know-how a zkušenostech homeopata, který případ vede. Homeopatie je holistická metoda a homeopat musí pojmout každý případ individuálně, po svém. V tom je právě síla homeopatie, nemáme v homeopatii standardní (předem definované) postupy, jako v západní medicíně. Velmi důležitá je podpora celé rodiny a odvaha vydržet v terapii. Rodiče musí opravdu pochopit co se stalo, přijmout osobní zodpovědnost za zdraví svých dětí a zaujmout nový postoj k očkovací problematice. Připadá Vám to že je to automatické? Není, mám i případy, kdy po náročné homeopatické terapii poškození dítěte po očkování uvažovali rodiče po roce o pokračování v očkování (!). „No, vždyť je mu přece už o honě lépe, tak ať něco nezanedbáme„, slyšel jsem, než jsem málem omdlel. Vidina, že jako rodič kompletně předám zodpovědnost za zdraví svých dětí západní medicíně, je velmi lákavá.
Metodou první volby, zejména pokud neuplynulo mnoho času od očkování, je použití homeopaticky potencované vakcíny. Většina významných výrobců homeopatik v zahraničí nabízí homeopaticky potencovanou Hexa-vakcínu i MMR vakcínu jako homeopatický lék v potencích C30, C200 a 1M. Čili pokud je poškození očkováním relativně čerstvé, lze udělat v první fázi homeopatický detox. Zde musím udělat faktickou poznámku – pokud „zabere“ homeopatický lék vyrobený z vakcíny a dítěti za začne po prodělaném detoxu dařit výrazně lépe, máme jasný a pragmatický důkaz, že poškození zdraví bylo způsobené očkováním a zástupci konvenční medicíny nám lžou a mlží.
Další možností je použít individuálně vybraný homeopatický lék, který přesně odpovídá situaci a stavu dítěte. O tom bude příští článek.
A Martin? Dostal obojí. Prvně homeopatický detox Hexa+MMR a potom homeopatický lék Hyoscyamus. Pro úplnost uvádím, že jsme ještě nasadili dietu a detox na horký toxin ve vrstvě krve z očkování pomocí bylin TČM. Po roce a půl byl Martin téměř bez projevů autistického spektra i ADHD. Nebylo to ale vůbec snadné a jednoduché, jak pro něj, tak pro jeho mámu. Martin musel přijmout tento „ujetý“ svět, kde se všichni asi zbláznili, svět který se mu snažil hned po narození ublížit a poškodit ho (ve jménu zisku), svět kde ho (z jeho pohledu) ani ti nejbližší nechrání a vydají ho dobrovolně do rukou farmacie – stav homeopatické léku Hyoscyamus, který dostal. Jeho matka musela přijmout vnitřní zodpovědnost jako matka za své dítě, nebát se, nemít strach, věřit si, věřit svému vnitřnímu názoru a mateřskému instinktu a ustát si svůj odlišný názor na očkování vůči konvenční medicíně i vůči okolí – stav homeopatické léku Carcinosin, který dostala. Teprve potom, až si oba dva (Martin i jeho máma) projdou tímto vývojem, tímto velkým procesem transformace, teprve potom se může stát zázrak. Zázrak číslo jedna, že Martin není autista ani ADHD a zázrak číslo dvě, že z jeho mámy se stala úžasná sebevědomá žena, která má například teď ten nejlepší předpoklad najít si chlapa, který neutíká od problémů.
P.S. neodolal jsem a dal jsem na konec článku pár úsměvných obrázků (v duchu obrazu Hyosciamu), které ukazují absurditu celého systému očkování, které máme ještě všichni v živé paměti. Našel jsem je na internetu (jsou ze seriálu Třicet případů majora Zemana aj.). Česká lidová tvořivost a smysl našeho národa pro humor je prostě unikátní.
P.S.2 až při psaní tohoto článku mě napadlo, jak patologicky promyšlený je marketing farmaceutické očkovací lobby – očkovat děti těsně po narození (od započatého 2 měsíce !). Důsledek:
1). děti se nemohou vůbec bránit, nebo vyjádřit k očkování svůj vlastní postoj – protože nemluví. Mají 3 měsíce (!), mohou maximálně „nespolupracovat“ při očkování – viz malý Martin. Stanovisko západní medicíny, že děti se musí naočkovat ihned po narození, protože jsou „bezbranné“ a „zranitelné“ je vlastně pravdivé, ale úplně z jiného úhlu pohledu. Netýká se to jejich imunitního sytému a hrozících nemocí.
2). nikdo z rodičů pak nemůže s jistotou prohlásit, že poškození dítěte (autismus, neurologické postižení apod.) je 100% v důsledku očkování, protože neexistuje referenční zdravý stav před očkováním. Dítě se teď teprve narodilo (! ) a vše se rychle vyvíjí. Pokud by existoval již nějakou dobu před očkováním ustálený stav zdravého dítěte, který by se očkováním náhle změnil k horšímu, byl by to pro farmaceutickou očkovací lobby velký problém. Západní medicína v současném systému očkování ihned po narození bude tvrdit, že by dítě bylo určitě postižené tak jako tak (geny rodičů, těhotenství, vliv životního prostředí, apod.) a že poškození dítěte s očkováním nijak nesouvisí.
Až teď jsem pochopil, proč nechce západní medicína ani slyšet o odkladu očkování (např. do 18 měsíců věku) a musí čerstvě narozené dítě naočkovat ihned. Pochopil jsem, proč logický názor několika osvícených dětských lékařů, že by se s očkováním mělo počkat alespoň rok (aby se zjistil u dítěte zdravý psychomotorický vývoj a v případě špatného vývoje dítěte očkování nějak individualizovat), je pro západní medicínu naprosto neakceptovatelný.
Aleš Sušický, Dip.Hom. Ms.Hom.
Zajímavý odkaz např. zde